Kopce Jeseníků: Dlouhé stráně z Koutů nad Desnou

Mravenečník – tento vrchol je poměrně neznámý, na rozdíl od jeho vedlejšího kolegy – Dlouhých Strání, kde je postavena horní nádrž přečerpávací elektrárny. Ve skutečnosti se jedná o jeden masiv s více vrcholy – konkrétně Mravenečník (1342m), Vřesník (1342m) a bývalé Dlouhé Stráně. Proto někdo říká Mravenečník, někdo Dlouhé Stráně, ale myslíme všichni totéž. V každém případě je tento kopec asi nejtěžším stoupáním v celých Jeseníkách. O první místo by se mohl dělit jedině s Pradědem, ale dle mého názoru je Mravenečník těžší. Na vrchol k nádrži se dá vyjet ze dvou stran, cesty se však asi 2 km pod vrcholem spojují a na vrchol vede již jen jedna jediná, konec obou variant je tedy společný. První těžší variantou je stoupání z Loučné nad Desnou – tzv. Stará uhlířská cesta. Počátek je v Loučné – cca 400 m za kostelem (směrem od Šumperka) je třeba odbočit po poměrně dobré cestě vpravo. Nacházíme se ve výšce 490 m a na vrchol k nádrži nás čeká pekelných 850 m převýšení na 12 km. Průměrný sklon 7,1% by se mohl zdát jako celkem normální. Ten je ovšem degradován něco přes kilometr dlouhým úsekem cca ve dvou třetinách stoupání u větrných elektráren na Medvědí hoře, kde se dokonce o 30 m ještě klesne! Celkové převýšení kopce je tedy 880 m a délka 10,8 km, což již dá 8,2% průměrného sklonu. Nejprudší je opět prostřední pasáž – než se vyjede k větrným elektrárnám. Zde dosahuje sklon kopce v průměru 12%, místy až 16% zejména v poslední dlouhé zatáčce. Celé stoupání z této strany je vedeno po lesní asfaltce relativně dobré kvality (místy je povrch dokonce nový) až k větrným elektrárnám, kde se cesta změní na luxusní širokou cestu. Druhá varianta začíná defakto již odbočkou v údolí pod Červenohorským sedlem u dolní závory v 610 m, zde se však pouze mírně stoupá až k dolní nádrži v 830 m, u které teprve začíná ten pravý kopec. Od tohoto bodu je to na vrchol 7,5 km s převýšením 510 m – průměrně tedy 6,8%. Číslo je opět zavádějící, i když podstatně méně než v předchozím příkladě – tento kopec je mnohem kompaktnější. Co jej však činí těžkým je předchozí „nevýrazné stoupání“ celým údolím k nádrži. Přeci jenom musíme nastoupat 220 m na přibližně 5 km, což činí průměr 4,4% a to není zanedbatelné. Oproti Pradědu má tento kopec výhodu právě v průjezdnosti, dá se zařadit do trasy a člověk se nemusí vracet stejnou cestou.